Vánoce 2007 byly naše první společné. Odebraly jsme se k mámě, kam přijela z dalekého Jihu i ségra s desetiměsíční JRT Cherrie. Holky už se znají a Cherrie konečně trochu poporostla, takže odpadlo věčné hlídání a nervy, zda něco křupne nebo ne. Ginger hned pochopila, co se o takových Vánocích sluší a patří. Od rána odmítala chodit ven a vyvalovala se na sedačce opřené zády o rozpálený radiátor. Spokojeně nám prděla pod nos a malá Cherrie se marně pokoušela vyvolat nějakou akci. Jediný, kdo byl pořádně akční, byl zase náš milý černý kocourek, který se snažil bulíka zavraždit, kdykoliv se nedopatřením dostal do jeho blízkosti. Oběd ani večeři Ginger samozřejmě neprošvihla, zato rozbalování dárečků jsem musela obstarat za ni a nerozbalila si ani ten nenápadnější, kulatý s ocáskem. Ráno jsem ji alespoň přiměla všechny si je prohlédnout a postupně jsme je chodily ven zkoušet. Frisbee už známe a trochu ho provětrala. Kopačák trochu více, ale největší úspěch měl náš starý smrdutý usmolený pešek, bez kterého nikam nemůžeme jet. Přivázaný k euro paletě válející se na trávníku měl úspěch opravdu velkolepý. Největší a nejkrásnější dárek, vlastnoručně ušitý lákavý pelíšek od tety Apolenky, zase nejvíce zajímal Cherrie, která ho okamžitě obsadila a odmítala se o něj dělit. Dárky tedy rozbalovat neumíme, nebo spíše nechceme, což mě vzhledem k našim demoličním sklonům velmi překvapilo.

Nový rok jsme spolu také oslavily poprvé a to jsme se pro změnu vydaly společně s tetou Adélou k tátovi a přítelkyni Marušce, kteří bydlí u Pardubic v domečku s hospůdkou a navíc v bezprostřední blízkosti Mělických jezer. Voda byla zamrzlá a tak Ginger velmi nadchlo chodit tam, kde ještě před půl rokem nestačila na dno. Obejít obě jezera je procházka pořádná a chůze po písečných plážích je trochu namáhavá, ale bylo tam tak krásně, že jsme spokojeně udělaly veliké kolo a pár fotek k tomu. Večer s námi slavila v hospůdce, byla moc hodná a spinkala na novém pelíšku u našeho stolu. Občas obešla celé osazenstvo a zkontrolovala, zda někomu nespadl chlebíček na zem a nebo jestli někdo už nemá dost a nepřemýšlí o tom, že by tam nenápadně nějaký nehodil. O půlnoci táta vyndal z grilu šestnáct kolen a hned první obr kost přistála v pelíšku, do té doby krásném a čistém. Ptát se, zda chce radši požitek z kosti a špinavý pelíšek a nebo ležet na zemi a pelíšek zachovat, by bylo marné. Za to, jak byla hodná a vychovaná, ho prostě zaprasit směla. Taky se se mnou šla podívat na ohňostroj, ale moc nechápala na co se jako má koukat a proč tam všichni stojíme v mrazu a nejdeme radši dovnitř. Druhý den prospala celé dopoledne a nechtěla se jít ani podívat ven, dokud nepřišel na dveře zaškrábat kocour. Přirozeně ji nezajímal ten, který měl zájem o ni, ale ten druhý, který se sice nebál, ale o společnost odporného smradlavého psa rozhodně nestál a hlasitě to dával najevo. Aby neměl moc veliké trauma, dostal od nás filetu s rýží, kterou se madam rozhodla od Nového roku nepozřít ani za nic. Dopoledne taky napadl sníh a tak jsme šly zase chodit po vodě, která tentokrát nebyla vůbec vidět a o to strašidelnější to bylo. Užily jsme si krásný dvoutýdenní volno a doufáme, že další rok bude pro nás zase plný úspěchů a radosti, tak jako ten minulý. Těšíme se na srazy se všemi, na tábor a výlety, na nové kamarády a zkušenosti. Všem děkujeme za dárečky a přáníčka a přejeme Vám ještě jednou hodně štěstí a zdraví do roku 2008!

FOTEČKY